Popularizační glosa:

Narozen 29. 8. 1839 v Pardubicích, Pernštýnská ul. 39, v rodině krupaře. Vyučil se truhlářství, praktikoval u stavitele Vendla, vstoupil do železničních služeb, soukromým studiem domohl se úřednického místa, místa inspektora Severozápadní drah, posléze přednosty stanice Pardubice.

Oddal se archeologii a studiu kulturní historie kraje. Stal se vlastivědným, muzejním pracovníkem významným amatérským archeologem. Používal pseudonymu Václav Diviš Čistecký  ze Šerlingu.

Byl vynikajícím pracovníkem muzejním vůbec, pardubickým zvlášť. K nejvýznamnějším jim prozkoumaných lokalitám patří pohřebiště lidu popelnicových polí v Rosicích, které bylo nalezeno při přestavbě rosického nádraží při budovaní trati na Chrudim.Dále sídlišť v Dražkovících, u Trnové a v Ředicích.  Svými nálezy dal základ archeologické sbírek pardubického muzea. Zanechal nespočetnou řadu odborných článků. Muzejní spolek vydal r. 1917 soubor jeho prací pod názvem „Památky Pardubic a okolí“. Věnoval se také památkové péči.

Dal podnět ke koupi Kunětické hory a pardubického zámku. M. j. se zasloužil o záchranu předbraní Zelené brány a obnovení jejího dřevěného ochozu.

S bratrem Janem napsal „Rodopisné studie z Pardubic".

Do smrti byl čestným členem Muzejního spolku Pardubice. Zemřel 30.7.1934 v Pardubicích (viz parpedie.cz).

Václav Diviš Čistecký (1839-1934) na protest proti usnesení spolkového výboru ze dne 18. 9. 1921 rezignoval na funkci a ukončil členství v Muzejním spolku, neboť "povolil Okresní správě pardubické další libovolné užívání dalšího odkrytého lomu byť jen na úpatí Hory a rozvážení získaného štěrku po silnicích okolních, ať jen za poplatek k uhražení oprav ha Hradě určených. Připomíná nám maně loupežné hospodářství předešlých majitelů, jehož se my vlastníci Hory varovati máme, tím spíše, jelikož jsme neúnavně takřka po celý lidský věk ve spolku s mnoha vůkolními městy, obcemi, samosprávami, ba i vládními korporacemi se starali a snažili domoci se potřebné nápravy. A nyní po tak zajisté že lopotné práci, po všech těch přestálých trampotách a protivenstvích, o nichž  nynější generace jen slabou představu si učiniti dovede, - nyní když vlastníme želaného objektu, máme svému vytknutému programu 'Horu zachrániti' se zpronevěřiti? Konečně buďme si i té skutečnosti vědomi, že i svědomí samotného p. Drasche se při prodeji Hory Kunětické hnulo do vší své lítosti nad páchaným barbarstvím místa podmíněnou vložkou v trhové smlouvě jen, aby se Spolek musejní všeho dalšího lámání kamene vystříhal! Tento svého času nezasloužený sarkastický šleh původně nemile se nás dotkl, avšak dnes za panujících poměrů není naší povinností zákaz ten smlouvou stanovený patřičně respektovati?" (viz SOkA Pardubice, NAD 626 Musejní spolek Pardubice 1880-1952, inv. č. 110 Korespondence 1921, karton 4, fol. 93-94)